Turkménský Alabaj - standard

[SAO]

Standard turkmenského vlkodava z roku 1992
(Nové vydání standardu turkmenského (středoasijského) vlkodava, které vychází se standardu turkmenského alabaje (středoasijského pasteveckého psa) schváleného Státním výborem pro zemědělství Turkmenistánu č. 342/92 z 30.7.1990.)
Turkmenský (středoasijský) vlkodav je prastaré plemeno pasteveckých psů, vytvořené selekcí národů, které tyto psy využívali k ochraně stád před predátory. Přežilo ve své původní formě s velmi malými změnami. Jeho původ hledejme u dogovitých psů Tibetu, konkrétní podobu mu dalo odlišné klima a kultura. Území Asie, na kterém se utvářelo, zasahuje velkou rozlohu: Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán (převážně jižní část), Írán a Afghánistán. Tito psi mají různá jména, která jim dávají místní lidé. Většinou jsou to jména jako pastevecký pes (çopan it) nebo vlkodav, tedy názvy odvozené od funkce. Nekonečné písky a vyprahlá polopoušť se rozprostírají na území od Kaspického moře až k řece Amudarje. Skromná potrava, žár, neustálé střety s predátory, způsob života zdejších lidí zformovaly výzor a povahu tohoto psa. Vznikl tak silný, vytrvalý pes, nenáročný na péči, úsporně nakládající s energií; pes nebojácný, sebejistý a nezávislý, s vysoce vyvinutým instinktem k obraně svého teritoria.
Po staletí podléhali tito psi tvrdé přírodní selekci, přežili jen ti nejživotaschopnější a nejlépe adaptovaní. Z generace na generaci, život sám vybíral nejsilnější samce, kteří se dokázali postavit silným a zkušeným predátorům a porazit konkurenty v době páření.
V umělém výběru sledovali pastevci stejné cíle, nechávali v chovu nejsilnější a nejstatečnější psi. Selekce u chovatelů se zaměřovala hlavně na výkon, ale dbala i na výzor, protože úspěšní psi měli zpravidla korektní anatomickou stavbu pro střety v takových těžkých podmínkách. Vybraní psi byli většinou velcí, atletičtí samci, ověření v boji proti predátorům, odvážní strážci stád, nebo vítězové zápasů pořádaných při tradičních oslavách.
Příroda vybavila středoasijského vlkodava obrovskou silou, „neproniknutelnou“ kůží, mocnými čelistmi, velkou kapacitou plic, průběžné střety s predátory dovedly jeho schopnost bojovat k dokonalosti. Jiná cesta neexistovala, chyby nebo slabost vedly ke smrti, ať v zubech šelem, nebo protivníků.
Turkmenský (středoasijský vlkodav) je nedocenitelným pomocníkem pro čobana, jehož stádo stráží, je také široce využíván k ochraně obydlí a dalších objektů, v různých klimatických podmínkách.

Celkový dojem
Turkmenský (středoasijský) vlkodav je velké plemeno, spodní hranice kohoutkové výšky je 68 cm u psů a 60 cm u fen. Je to silný, harmonický a proporčně stavěný pes s kompaktním tělem.
Konstituce je hrubá. Kostra je silná, s dobře vyvinutým osvalením. Kůže je tlustá, s dobře vyvinutým podkožním tukem, elastická, pohyblivá vůči muskulatuře, utváří typický lalok na krku. Zrak a sluch jsou dobré.
Pohlavní dimorfismus je výrazný: psi jsou větší a mohutnější a mají samčí výraz oproti fenám, které jsou celkově drobnější.
Barvy srsti jsou rozličné. Srst je hustá, s hustou podsadou. V pohybu je typický krátký klus.
Nervový systém je silný, vyrovnaný. Charakteristická reakce chování je aktivně-obranná.
Plemeno se vyznačuje smělostí, nedůvěrou, silným obranným instinktem, útočností vůči predátorům a cizím psům. Tito psi oplývají efektivitou při práci, vytrvalostí, schopností překonávat větší vzdálenosti, vysokou schopností pro boj a nebojácností.
Staletí ochrany stád dalo SAO tyto schopnosti, které dovolují také jeho užití ve strážní službě.
Charakteristickým rysem plemene je vysoká tolerance vůči bolesti.
1. HLAVA
Masivní, široká v lebeční části, proporční vůči zbytku těla, korespondující s pohlavím psa, s dobře vyvinutými jařmovými oblouky. Čelo je ploché; přechod od čela k nosu je sotva znatelný.
Hlava má při pohledu shora tvar lichoběžníku. Nadočnicové oblouky mohou být více vyvinuté, což někdy vytváří dojem výraznějšího stopu.
Čenichová partie je kratší (tvoří zrhuba jednu třetinu délky hlavy), široká mezi očima a mírně se zužující směrem k nosu. Při pohledu zepředu či shora se jeví obdélníková, z profilu má tvar mírně klínovitý, s masitým horním pyskem překrývajícím pysk spodní.
Koutky pysků by měly být dobře znatelné, linie čumáku je paralelní k linii čela. Nosní houba je velká, černá. Psi světlé barvy mohou mít hnědou barvu nosu, očních víček a okrajů pysků.
2. ZUBNÍ APARÁT
Zuby jsou velké, bílé, se širokou základnou, posazené blízko u sebe, pokud některý nechybí. Řezáky jsou v jedné linii. Skus je nůžkový, ale povoluje se i skus klešťový nebo těsný předkus.
3. UŠI
Malé, trojúhelníkového tvaru, převislé, nízko posazené. Báze ušního boltce je malá. Uši se kupírují.
4. OČI
Malé, okrouhlé, dopředu hledící, posazeny uměřeně hluboko. Mají rozdílné odstíny, podobné odstínu srsti nebo tmavší. Oční víčka jsou silná. Výraz je sebejistý, hrubý; pohled poněkud zachmuřený, s pokleslými víčky.
5. KRK
Krátký, osvalený, téměř kruhového průřezu, nízko nasazený, s charakteristickým lalokem.
6. TĚLO
Robustní. Délka těla může být o něco větší než je výška v kohoutku. Hrudník je široký, hluboký, s okrouhlým hrudním košem, který se za lopatkami rozšiřuje. Hrudní páteř je dominantnější než její bederní část. Hrudník sahá k loktům nebo lehce pod ně. Kohoutek je výrazný, zejména u samců. Záda jsou silná, široká, s výraznějším prohloubením v koncové oblasti hrudní páteře. Bedra jsou krátká, široká, osvalená, jemně klenutá. Falešná žebra jsou dlouhá. Záď je silná, široká, dobře osvalená a rovná. Břicho je mírně vkasané.
7. OCAS
Vysoko nasazený, tlustý u kořene, dlouhý, spuštěný, nesen srpovitě zahnutý nebo jednou zatočený v poslední třetině své délky. Kupíruje se v prvních dnech po narození.
8. PŘEDNÍ KONČETINY
Rovné, paralelní. Délka přední nohy k lokti tvoří zhruba polovinu nebo lehce větší polovinu kohoutkové výšky. Lopatky jsou posazeny široce, jsou dlouhé, vertikálně postavené, od ramenního kloubu směřují téměř kolmo k zemi. Úhel ramenního kloubu je napřímený. Předloktí jsou silná, osvalená, při pohledu zepředu mohutné, lehce se zužují směrem k předním spěnkám. Přední spěnky jsou silné, téměř vertikálně postavené, případně s minimálním sklonem.
9. ZADNÍ KONČETINY
Proporčně úměrné vůči předním končetinám. Široce a paralelně postavené. Stehna jsou široká, osvalená. Úhel kolenního kloubu není výrazný a nachází se ve stejné výšce jako loket. Hlezenní klouby jsou silné, hrubé, široké, se sotva znatelným úhlením. Patní kost je dobře vyvinutá. Nárty jsou masivní, téměř kolmo postavené.
10. TLAPY
Okrouhlé, s krátkými pružnými prsty, sevřené, klenuté.
11. CHOD/POHYB
Nejcharakterističtějším pohybem je krátký klus, pravidelný, klidný, pružný, s volným pohybem předních a silným odrazem zadních končetin. Při zrychlení naskakuje pes do cvalu. Při klusu je horní linie rovná, pevná.
12. ZBARVENÍ
Zbarvení je různé: bílé, černé, šedé, plavé, rezavé, hnědé, žíhané, s fleky či tečkami. Bez ohledu na zbarvení musí být dobře vyjádřené typické znaky.
13. OSRSTĚNÍ
Srst je hrubá, rovná, s dobrou podsadou. Chlupy na hlavě a přední straně končetin jsou krátké, těsně přiléhající ke kůži.
Dle délky rozlišujeme:
- polodlouhou srst (7-8 cm), která tvoří hřívu na krku, s delšími chlupy okolo uší, na zadních stranách končetin (tzv. „kalhotky“) a na ocase;
- krátkou srst (3-5 cm), která je krátká, hladká, přiléhavá.
VADY
Kohoutková výška u psů pod 70 cm, u fen pod 62 cm. Lymfatická stavba, přílišná lenivost, netečnost, bojácnost, nadměrná vzrušivost. Oko barvy světlejší než je barva srsti, šikmo posazené oči.
Zuby opotřebované předčasně, než čemu odpovídá věk psa. Řezáky, které nejsou v jedné linii. Jemně žlutý povlak na zubech. Příliš dlouhý krk s nedostatečnou muskulaturou. Plochý nebo úzký hrudník. Příliš vykasané břicho. Nízko posazený a nevýrazný kohoutek.
Lehká hlava. Nedostatečné délky v poměru k tělu nebo vypouklé čelo. Výrazný stop. Protáhlý čenich, nevýrazné lícní kosti (neznatelné jařmové oblouky). Vysoko nasazené, nekupírované uši. Na první pohled výraznější týlní hrbol.
Měkká záda, příliš dlouhá, rovná bedra. Mírně zkosená záď, nekupírovaný ocas. Sbíhavý nebo rozbíhavý postoj, měkčí spěnky. Odchylky od svislého postavení končetin, sbíhavé postavení hlezen (kravský postoj), volné, protáhlé, ploché packy. Zbarvení srsti s černým pláštěm (sedlem) nebo pálením.
ZÁVAŽNÉ VADY
Příliš lehká stavba těla a kostí. Nízká kohoutková výška, u psů pod 68 cm, u fen pod 60 cm. Bojácnost.
Malé zuby s mezerami mezi sebou.
Plochá, úzká, mělká, nedovyvinutá hruď.
Příliš krátká srst bez podsady. Jemná, vlnitá nebo kučeravá srst.
Úzká, lehká hlava. Zdvižený čumák, špičatá morda. Velmi výrazný, vystupující týlní hrbol.
Vysoko nasazený krk.
Úzká, dlouhá, prověšená bedra.
Úzká, výrazně zkosená záď.
Vysoká záď (výrazná přestavěnost).
Ostré plece, deformované kosti končetin. Měkké, prošláplé spěnky. Výrazný odklon od svislého postavení končetin.
Šavlovitý postoj zadních (rozbíhavá hlezna).
Tenká kůže, nedostatečné vyvinuté podkoží.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Kryptorchismus.
Samčí typ u fen a samičí u psů.
U psů samců – úzká, lehká hlava, ostrý čumák; více než 2 chybějící zuby (pokud ke ztrátě nedošlo při úrazu).