Goreshmek in Turkmenistan 2018
Re: Goreshmek-Turkmenistán 2018
Goreshmek nádhera...alabaje proste naj naj...
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Otar
Do otaru jsme zavítali s Maksatem,protože jeho děda byl a jeho bratr stále je čabanem,dokázal nám o otaru hodně vyprávět.Maksat vzpomínal na legendárního Sarbaje psa jeho dědy,který při jednom ze střetů s predátory zabil hyenu.Sarbaj čekal nad tělem hyeny než přijde jeho majitel,jeho zranění z boje byli obrovské a později na následky zranění umřel.Jeho legenda a statečné srdce žije v lidech dodnes.Maksat sám zařazuje psy k otaru a tak není nic neobvyklé,že ovce hlídá v noci Albert,ale i Alaman a jeho synové.My jsme viděli při otaru mimo jiných psů,dceru šampiona Bovsera.Otar je vybudovaný z pevného plotu a obytné části pro čabana,kam se na noc přesouvá stádo se svým pastýřem.Za svítání je stádo vyháněno na pastviny.Smečka u stáda je počtem psů libovolná,může činit jednoho psa a pár fenek,ale může zde být i více psů.V čase naší návštěvy jsme měli možnost vidět u stáda jednoho psa,dvě fenky na pláni cca 1km před stádem,které naše auta hlídaly a doprovázely,než jsme zastavili.Nikdy se nejezdí přímo ke stádu, zastaví se a čeká na příchod čabana. Po jeho přijezdu a krátké rozpravě jsme se vydali k otaru. V otaru jsme si pochutnali na výborném zeleném čaji, který připravuji tradičním způsobem na ohni.Další dvě fenky byly u příbytku čabana. Jedna starší fenka byla přivázaná a to z důvodů hárání a krycí pes byl už domluvený.Také jsme měli možnost při stádě vidět dvě malé štěňátka,syny Alamana,kteří se učili řemeslu čabanského psa.Pes dává pozor na celé stádo z dálky,jak kdyby zezadu kontroloval celou situaci.Čabani vyprávěli o útocích vlků,kde prvním signálem je štěkot fen,které nejprve hlasitě upozorňují na nebezpečí.Čaban musí co nejdříve zareagovat,protože pes na čabana nečeká a svoje stádo jde statečně bránit.Také nám čabani vyprávěli o hlasitém projevu alfa psů u stád,tento hlasitý projev budí u vlků strach a ti se raději stádu vyhnou.Čabani se u stáda střídají po pěti dnech,jeden je u stáda a další doma s rodinami v pohotovosti.Z otaru jsme měli velmi dobrý pocit,to co jsme zde viděli,zažili a dozvěděli,naplnilo naše očekávání a ujasnili jsme si spoustu informací.Před příjezdem do Turkmenistánu jsme si mylně mysleli, že zde najdeme obrovská kočující stáda ovcí,které bude střežit smečka psů a jedna fena.Pravda je taková ,že stáda vyražejí na pastvu z pevného otaru, kam se i vracejí.Tyto stáda ochraňuje převaha fen. Stád je v oblasti Turkmenistánu, které jsme navštívili mnoho a jsou menší než jsme si mysleli.
https://youtu.be/jWOxnWCU3oM
https://youtu.be/xvn7I_Pimzg
https://youtu.be/u2Z_3unugDc
Do otaru jsme zavítali s Maksatem,protože jeho děda byl a jeho bratr stále je čabanem,dokázal nám o otaru hodně vyprávět.Maksat vzpomínal na legendárního Sarbaje psa jeho dědy,který při jednom ze střetů s predátory zabil hyenu.Sarbaj čekal nad tělem hyeny než přijde jeho majitel,jeho zranění z boje byli obrovské a později na následky zranění umřel.Jeho legenda a statečné srdce žije v lidech dodnes.Maksat sám zařazuje psy k otaru a tak není nic neobvyklé,že ovce hlídá v noci Albert,ale i Alaman a jeho synové.My jsme viděli při otaru mimo jiných psů,dceru šampiona Bovsera.Otar je vybudovaný z pevného plotu a obytné části pro čabana,kam se na noc přesouvá stádo se svým pastýřem.Za svítání je stádo vyháněno na pastviny.Smečka u stáda je počtem psů libovolná,může činit jednoho psa a pár fenek,ale může zde být i více psů.V čase naší návštěvy jsme měli možnost vidět u stáda jednoho psa,dvě fenky na pláni cca 1km před stádem,které naše auta hlídaly a doprovázely,než jsme zastavili.Nikdy se nejezdí přímo ke stádu, zastaví se a čeká na příchod čabana. Po jeho přijezdu a krátké rozpravě jsme se vydali k otaru. V otaru jsme si pochutnali na výborném zeleném čaji, který připravuji tradičním způsobem na ohni.Další dvě fenky byly u příbytku čabana. Jedna starší fenka byla přivázaná a to z důvodů hárání a krycí pes byl už domluvený.Také jsme měli možnost při stádě vidět dvě malé štěňátka,syny Alamana,kteří se učili řemeslu čabanského psa.Pes dává pozor na celé stádo z dálky,jak kdyby zezadu kontroloval celou situaci.Čabani vyprávěli o útocích vlků,kde prvním signálem je štěkot fen,které nejprve hlasitě upozorňují na nebezpečí.Čaban musí co nejdříve zareagovat,protože pes na čabana nečeká a svoje stádo jde statečně bránit.Také nám čabani vyprávěli o hlasitém projevu alfa psů u stád,tento hlasitý projev budí u vlků strach a ti se raději stádu vyhnou.Čabani se u stáda střídají po pěti dnech,jeden je u stáda a další doma s rodinami v pohotovosti.Z otaru jsme měli velmi dobrý pocit,to co jsme zde viděli,zažili a dozvěděli,naplnilo naše očekávání a ujasnili jsme si spoustu informací.Před příjezdem do Turkmenistánu jsme si mylně mysleli, že zde najdeme obrovská kočující stáda ovcí,které bude střežit smečka psů a jedna fena.Pravda je taková ,že stáda vyražejí na pastvu z pevného otaru, kam se i vracejí.Tyto stáda ochraňuje převaha fen. Stád je v oblasti Turkmenistánu, které jsme navštívili mnoho a jsou menší než jsme si mysleli.
https://youtu.be/jWOxnWCU3oM
https://youtu.be/xvn7I_Pimzg
https://youtu.be/u2Z_3unugDc
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Agamurad (Kachka) & Farida I.Bolkunova (Ašchabad)
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
"Asiat, náš nejlepší ochránce"
Tyto dvě videa by jsme chtěli předat lidem jako určité poselství. Jedno video je báseň F.Bolkunové, kterou složila o psech a druhé video je , kde Maksat mluví o psovi jménem Sarbaj, který umřel po střetu s hyenou a zůstal v paměti místních lidí v Kachka. Ať už budeme mluvit o SAO nebo o turkménském alabaji, jde o pastevecké plemeno chránicí stádo i za cenu vlastního života. Jeho poslání v zemích původu nevyhaslo ani dnes a stále je potřebné. V Turkmenistánu žije alabaj v nezměněné podobě už stovky let. Za ta léta vzniklo mnoho legend, mnoho příběhů o statečných ochráncích klidného spánku člověka. V Turkmenistánu byla cítit obrovská hrdost lidí na alabaje. Každý člověk se chtěl podělit vyprávěním příhody se svým psím hrdinou. Mnoho legend vzniklo právě při bojích alabajů s predátory. Hrdí, krásní a stateční alabajové mnohokrát položili život pro člověka a práci k jaké byli zrozeni. Člověk si snad ani neumí představit s jakou obrovskou odvahou se pes vrhá do boje s tak nebezpečnými predátory, jako je vlk, nebo hyena, aniž by znal vítěze. Aniž by věděl, zda mu člověk stihne přijít na pomoc a aniž by věděl dopředu, jaké velké přesile čelí. Ano přátelé, obrovská odvaha a statečné srdce je to, co naše psy zdobí už od počátku jeho existence, také obrovská jiskra v očích a touha žít při člověku. Je nutné si na tomto místě uvědomit, jak krutý byl osud k statečným alabajům, kteří zahynuli pod velkou přesilou vlků, či hyen, ale i přesto ani na chvíli nezaváhali bránit stáda svého pána. Proto dnes známe psy našeho plemene, kteří jakoby nikdy nezemřeli a nikdy nezemřou, pokud budou žít lidé kteří si je budou pamatovat a stále připomínat. Nikdo si nedovolí v Turkmenistánu o těchto psech, ač už zahynuli v boji proti predárorům při práci v otaru jakoliv, vyjadřovat, než jen o jako psech výjimečných.Farida nad každém psovi, který umřel při ochraně stáda pláče.Za tu její bezmeznou lásku k alabajům si ji nesmírně vážíme.Dokonce jsem měli pocit, že jsou tihle psi váženější, než šampióni.U jedné tamní večeře jsme slyšeli nepříjemnou historku ,jak se jeden člověk vyjádřil o alabajovi, který sám šel proti velké přesile vlků, zahynul a ten samý člověk pověděl,že zas až tak dobrý alabaj to nebyl, poněvadž když ho vlci rvali, tak u toho řval,což je v šampionátech bráno jako prohra. Myslím si, že v přírodě, kde psi bojují o život svůj a o životy ovcí je to přirozený projev. Tahle historka nejen nám zkazila večer, ale co už, naštěstí byla za celý náš pobyt jen jediná. Sám jsem nevěděl, jestli mám na takového člověka nadávat, ale spíš mě ho přišlo líto. Ti starší turkmenští chovatelé vědí a nám mladším zůstává žít v úctě před psy a plemenem, které vzniklo před několika tísíci lety a tisíce kilometrů daleko na pomoc člověku v těžkých časech. Proto bych chtěl požádat za Goreshmek všechny lidi, chovatele, majitele alabajů, aby vždy zachovali úctu k těmto turkménským psům.
https://youtu.be/rHSXgNaMD3I
https://youtu.be/mnQs_JQd_yU
Tyto dvě videa by jsme chtěli předat lidem jako určité poselství. Jedno video je báseň F.Bolkunové, kterou složila o psech a druhé video je , kde Maksat mluví o psovi jménem Sarbaj, který umřel po střetu s hyenou a zůstal v paměti místních lidí v Kachka. Ať už budeme mluvit o SAO nebo o turkménském alabaji, jde o pastevecké plemeno chránicí stádo i za cenu vlastního života. Jeho poslání v zemích původu nevyhaslo ani dnes a stále je potřebné. V Turkmenistánu žije alabaj v nezměněné podobě už stovky let. Za ta léta vzniklo mnoho legend, mnoho příběhů o statečných ochráncích klidného spánku člověka. V Turkmenistánu byla cítit obrovská hrdost lidí na alabaje. Každý člověk se chtěl podělit vyprávěním příhody se svým psím hrdinou. Mnoho legend vzniklo právě při bojích alabajů s predátory. Hrdí, krásní a stateční alabajové mnohokrát položili život pro člověka a práci k jaké byli zrozeni. Člověk si snad ani neumí představit s jakou obrovskou odvahou se pes vrhá do boje s tak nebezpečnými predátory, jako je vlk, nebo hyena, aniž by znal vítěze. Aniž by věděl, zda mu člověk stihne přijít na pomoc a aniž by věděl dopředu, jaké velké přesile čelí. Ano přátelé, obrovská odvaha a statečné srdce je to, co naše psy zdobí už od počátku jeho existence, také obrovská jiskra v očích a touha žít při člověku. Je nutné si na tomto místě uvědomit, jak krutý byl osud k statečným alabajům, kteří zahynuli pod velkou přesilou vlků, či hyen, ale i přesto ani na chvíli nezaváhali bránit stáda svého pána. Proto dnes známe psy našeho plemene, kteří jakoby nikdy nezemřeli a nikdy nezemřou, pokud budou žít lidé kteří si je budou pamatovat a stále připomínat. Nikdo si nedovolí v Turkmenistánu o těchto psech, ač už zahynuli v boji proti predárorům při práci v otaru jakoliv, vyjadřovat, než jen o jako psech výjimečných.Farida nad každém psovi, který umřel při ochraně stáda pláče.Za tu její bezmeznou lásku k alabajům si ji nesmírně vážíme.Dokonce jsem měli pocit, že jsou tihle psi váženější, než šampióni.U jedné tamní večeře jsme slyšeli nepříjemnou historku ,jak se jeden člověk vyjádřil o alabajovi, který sám šel proti velké přesile vlků, zahynul a ten samý člověk pověděl,že zas až tak dobrý alabaj to nebyl, poněvadž když ho vlci rvali, tak u toho řval,což je v šampionátech bráno jako prohra. Myslím si, že v přírodě, kde psi bojují o život svůj a o životy ovcí je to přirozený projev. Tahle historka nejen nám zkazila večer, ale co už, naštěstí byla za celý náš pobyt jen jediná. Sám jsem nevěděl, jestli mám na takového člověka nadávat, ale spíš mě ho přišlo líto. Ti starší turkmenští chovatelé vědí a nám mladším zůstává žít v úctě před psy a plemenem, které vzniklo před několika tísíci lety a tisíce kilometrů daleko na pomoc člověku v těžkých časech. Proto bych chtěl požádat za Goreshmek všechny lidi, chovatele, majitele alabajů, aby vždy zachovali úctu k těmto turkménským psům.
https://youtu.be/rHSXgNaMD3I
https://youtu.be/mnQs_JQd_yU
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Sapar Murat -Tejen
Další naší zastávkou v Tedženu byl majitel 1200 hlavého stáda ovcí Sapar Murat. Na dvoře nám předvedl část svých psů a počest naší návštěvy porazil a připravil hostinu z berana.
Další naší zastávkou v Tedženu byl majitel 1200 hlavého stáda ovcí Sapar Murat. Na dvoře nám předvedl část svých psů a počest naší návštěvy porazil a připravil hostinu z berana.
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Legenda o legendě, nebo také "Farida o Akgušovi" i takto by se dala nazvat krásná poezie, kterou složila Farida jejímu srdce nejbližšímu psímu hrdinovi. Uplynuly léta, co Akguš není, ale láska člověka k němu nevyhasla. Pes, který se stal symbolem odvahy, umu a prohnanosti alabaje. My, jsme měli na cestě po Turkmenistánu možnost setkávat mnoho lidí, mnoho chovatelů a mnoho, velmi mnoho obdivovatelů Akguše z nichž každý ctil ženu, která také stála za slávou tohoto jedinečného psa. Velmi úsměvné byly příhody z mládí lidí, kteří procestovali mnoho kilometrů stopem, pěšky, na kole, jen aby mohli vidět Akguše živě v akci. Při návštěvách domů jsme měli možnost vidět i obrazy Akguše v památném filmovém záběru z boje s panterem, ačkoli člověk, který obraz vlastnil, nikdy nebyl majitelem Akguše- až v tak velkém obdivu žil k jeho památce. Dnes již vzniká mnoho polemik, několik diskusí o všem možném. Člověk je tvor zvláštní, vždy ví časem všechno lépe, zejména tehdy, když neměl šanci poznat poměry doby a diskutuje i tehdy, když právě na jeho názor nikdo zvědavý není. Akgušovi nikdo nevezme to, že šampionem byl, že hrál hlavní roli ve filmu Ochlamon, že se stal jednou z největších legend a že zpopularizoval plemeno a Turkmenistán i díky Faridě.
https://youtu.be/sSwkvICh4Ws
https://youtu.be/sSwkvICh4Ws
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Kakabaj - Tejen
Při cestě do Tedženu nám Farida s Vepem oznámili, že se setkáme s jedním významným odborníkem na alabaje v Tedženu. Jeho jméno bylo Kakabaj. Kakabaj byl a je váženým posuzovatelem testových zkoušek v Turkmenistánu a hlavně v Tedženu. Jeho poznatky a paměť sahá až 50 roků dozadu, byla to taková malá encyklopedie turkménských psů. Vše se naučil od svého otce. Dnes už Kakabaj i kvůli pokročilému věku již není aktivním chovatelem, ale ukázal nám psy jeho známých, které jsme měli určitě při cestě po Turkmenistánu vidět. Při návštěvě u lidí, kteří vlastnili tyto psy, jsem měl možnost vidět fenku, která mě opravdu chytila za srdce.Při focení psů za námi přišla na výzvědy od štěňat a majestátně se producírovala po ulici. Dále jsme navštívili krásného psa, který byl přivedený domů kvůli zranění z otaru. Kakabaj spolu s námi navštívil i Babiše se Saparovem a také se s námi vydal na cestu do Mary, kde během dvou dnů jsme s ním zažili mnoho úsměvných situací, protože humor Kakabaje rozhodně neopustil. Připil si s námi na naše zdraví a po shlédnutí fotek a videa nám poděkoval za práci, kterou se psy děláme, což pro nás byla obrovská pocta. Kakabaj je určitě člověk,který patří ke klíčovým v Tedženu, určitě pokud někoho něco zajímá, co se v Tedženu kolem alabajů událo , musíte pro informaci za ním.
[/attachment]
Při cestě do Tedženu nám Farida s Vepem oznámili, že se setkáme s jedním významným odborníkem na alabaje v Tedženu. Jeho jméno bylo Kakabaj. Kakabaj byl a je váženým posuzovatelem testových zkoušek v Turkmenistánu a hlavně v Tedženu. Jeho poznatky a paměť sahá až 50 roků dozadu, byla to taková malá encyklopedie turkménských psů. Vše se naučil od svého otce. Dnes už Kakabaj i kvůli pokročilému věku již není aktivním chovatelem, ale ukázal nám psy jeho známých, které jsme měli určitě při cestě po Turkmenistánu vidět. Při návštěvě u lidí, kteří vlastnili tyto psy, jsem měl možnost vidět fenku, která mě opravdu chytila za srdce.Při focení psů za námi přišla na výzvědy od štěňat a majestátně se producírovala po ulici. Dále jsme navštívili krásného psa, který byl přivedený domů kvůli zranění z otaru. Kakabaj spolu s námi navštívil i Babiše se Saparovem a také se s námi vydal na cestu do Mary, kde během dvou dnů jsme s ním zažili mnoho úsměvných situací, protože humor Kakabaje rozhodně neopustil. Připil si s námi na naše zdraví a po shlédnutí fotek a videa nám poděkoval za práci, kterou se psy děláme, což pro nás byla obrovská pocta. Kakabaj je určitě člověk,který patří ke klíčovým v Tedženu, určitě pokud někoho něco zajímá, co se v Tedženu kolem alabajů událo , musíte pro informaci za ním.
[/attachment]
- Přílohy
-
- P1010655.JPG (230.71 KiB) Zobrazeno 8439 x
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Mergen - Mary
Večer po příjezdu do Mary jsme se ubytovali v hotelu. Přespali jsme a ráno jsme se vypravili na návštěvu k Mergenovi. Mergen doma akorát porazil krávu a my jsme měli možnost, shlédnout typickou přípravu masa od jeho porážky, až po naservírování na stůl. Mergen je dlouholetý chovatel alabajů a jeden z vedoucích organizace psů v Mary. Na svém dvoře nám ukázal tři mladé psy a staršího velmi typického alabaje AkChana a jeho sestru, jejich otcem je pes se jménem Ajakči, který mimochodem reprezentoval Turkmenistán v roce 2010 v Kyjevě.
Večer po příjezdu do Mary jsme se ubytovali v hotelu. Přespali jsme a ráno jsme se vypravili na návštěvu k Mergenovi. Mergen doma akorát porazil krávu a my jsme měli možnost, shlédnout typickou přípravu masa od jeho porážky, až po naservírování na stůl. Mergen je dlouholetý chovatel alabajů a jeden z vedoucích organizace psů v Mary. Na svém dvoře nám ukázal tři mladé psy a staršího velmi typického alabaje AkChana a jeho sestru, jejich otcem je pes se jménem Ajakči, který mimochodem reprezentoval Turkmenistán v roce 2010 v Kyjevě.
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Begenc - Mary
V Mary jsme zavítali do chovatelské stanice TAZY AY, jejím majitelem je místní podnikatel Begenc, který vlastní asi 50 psů a sám tvrdí, že špatný nebo slabý pes prostě u něj nemá místo. Měli jsme možnost shlédnout řadu mladých perspektivních štěňat a několik desítek psů a fen. Viděli jsme dva šampiony Mary Akguše a Karaguloka, oba jsou synové Lebapského Širchána. Také bylo cítit obrovskou hrdost nad Gerdenem, liniovým psem, který jde na šampiony Gomurdžu a Kjor Kaplana.
V Mary jsme zavítali do chovatelské stanice TAZY AY, jejím majitelem je místní podnikatel Begenc, který vlastní asi 50 psů a sám tvrdí, že špatný nebo slabý pes prostě u něj nemá místo. Měli jsme možnost shlédnout řadu mladých perspektivních štěňat a několik desítek psů a fen. Viděli jsme dva šampiony Mary Akguše a Karaguloka, oba jsou synové Lebapského Širchána. Také bylo cítit obrovskou hrdost nad Gerdenem, liniovým psem, který jde na šampiony Gomurdžu a Kjor Kaplana.
Re: Goreshmek in Turkmenistan 2018
Berkut, Gaplan, Gajrat a ostatní psi v Mary
Berkut
Při večeři v Mary nám Begenč vyprávěl o psu jehož koupil těsně před naším příjezdem. Pes se jmenoval Berkut a Begenče okouzlil na ringu v Mary natolik, že byl ochoten zaplatit částku, kterou si bývalý majitel řekl. Begenče okouzlily uhlíky v očích Berkuta a jeho silný chvat, který byl schopen držet 18minut. Nám se Berkut zamlouval, líbila se nám stavba těla a hlavy. Popřáli jsme novému majiteli a Berkutovi mnoho úspěchů a aby bylo o něm ještě hodně slyšet.
Gaplan
Jedním z nejobávanějších a nejobdivovanějších psů v Mary je pes jménem Gaplan. Gaplan vážící 83kg je vnukem Soltana a Alamana. Ve věku 4 let je tento bojovník stále neporažený. Přestože se zatím neúčastní šampionátů. Své kvality prokazuje na svatbách a při tradičních slavnostech ve městě.
Gajrat
Nemůžeme také zapomenout na obrovského gladiátora jménem Gajrat. Při našich setkáních s lidmi se nás lidé ptali jestli jsme už viděli Gajrata, obrovského, silného psa jehož majitelem byl Dovlet. Byli jsme na Gajrata zvědaví a tak nás Begenč k Dovletovi zavedl. O Gajratovi se říká že za celou svou bohatou kariéru mě jen jednu jedinou porážku. Byl to pes obrovských fyzických rozměrů. Vážil kolem 80kg a s otcovy strany byl vnukem Vezíra a ze strany matky v Gajratovi tekla krev Kyzyl Kaplana.
Psi v Mary
Begenč nám dělal po Mary průvodce navštívili si jsme několik příbytků a viděli několik mladých nadějných psů silné bylo zastoupení potomostva po šampionovi Mary Gokce, šampiona Kachky Balu, které doplňovala krev Učguna, Artik Gaplana, Kyzyl Gaplana a Gajrata vnuka Vezíra
[/attachment]
Berkut
Při večeři v Mary nám Begenč vyprávěl o psu jehož koupil těsně před naším příjezdem. Pes se jmenoval Berkut a Begenče okouzlil na ringu v Mary natolik, že byl ochoten zaplatit částku, kterou si bývalý majitel řekl. Begenče okouzlily uhlíky v očích Berkuta a jeho silný chvat, který byl schopen držet 18minut. Nám se Berkut zamlouval, líbila se nám stavba těla a hlavy. Popřáli jsme novému majiteli a Berkutovi mnoho úspěchů a aby bylo o něm ještě hodně slyšet.
Gaplan
Jedním z nejobávanějších a nejobdivovanějších psů v Mary je pes jménem Gaplan. Gaplan vážící 83kg je vnukem Soltana a Alamana. Ve věku 4 let je tento bojovník stále neporažený. Přestože se zatím neúčastní šampionátů. Své kvality prokazuje na svatbách a při tradičních slavnostech ve městě.
Gajrat
Nemůžeme také zapomenout na obrovského gladiátora jménem Gajrat. Při našich setkáních s lidmi se nás lidé ptali jestli jsme už viděli Gajrata, obrovského, silného psa jehož majitelem byl Dovlet. Byli jsme na Gajrata zvědaví a tak nás Begenč k Dovletovi zavedl. O Gajratovi se říká že za celou svou bohatou kariéru mě jen jednu jedinou porážku. Byl to pes obrovských fyzických rozměrů. Vážil kolem 80kg a s otcovy strany byl vnukem Vezíra a ze strany matky v Gajratovi tekla krev Kyzyl Kaplana.
Psi v Mary
Begenč nám dělal po Mary průvodce navštívili si jsme několik příbytků a viděli několik mladých nadějných psů silné bylo zastoupení potomostva po šampionovi Mary Gokce, šampiona Kachky Balu, které doplňovala krev Učguna, Artik Gaplana, Kyzyl Gaplana a Gajrata vnuka Vezíra
[/attachment]
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 32 hostů