Turkmenistán (tak jako ho nepoznáme)
Začátkem roku jsme se rozhodli v chovatelské stanici Goreshmek navštívit Turkmenistán, krajinu původu turkménského alabaje.
Ani nevíme, jak všechen ten čas uplynul a najednou jsme byli na letišti v Ašchabadu, v hlavním městě této úžasné krajiny. O všem jsme četli, byli jsme obeznámeni, jak by to mělo vypadat a jací by měli být lidé. Nic, se však nevyrovná pocitu to zažít vše na vlastní kůži. Obrovské, velkolepé letiště nás vítalo v celé své kráse. Vysoké, prostorné haly letiště v národních barvách s vyobrazenými tradičními motivy na obrazech. Prošli jsme základní kontrolou naší identity a zavazadel. Vyřídili jsme víza a hrnuli se k východu za našimi přáteli. U východu nám radost učinil organizátor našeho pobytu v Turkmenistánu Silap, který držel cedulku s našimi jmény abychom se neztratili. Spolu s ním nás čekala Farida s Naďou, Maksat a Vepa. Cítili jsme se po všech útrapách cesty a 24 hodinách na nohách báječně. Od začátku panovala skvělá nálada a i slzy v očích Faridy, která nemohla uvěřit, že už jsme konečně u nich. Silap nás v ministerském autě pro nás určeném z letiště dopravil do hotelu s názvem Kipčak. Skvělý chlap tento Silap. Neponechal nic na náhodě. Všechno dopředu precizně připraveno, připraveno na náš příchod. Skvělé pokoje v moderním hotelu Kipčak. Předtím jsme si museli samozřejmě všechno povyprávět a pustit se do malého pohoštění, které naši hostitelé připravili. Po menší oslavě našeho příjezdu rychle spát a brzy vstávat, abychom toho viděli co nejvíc. Sice nevíme, jestli to bylo nedočkavostí, anebo únavou, ale moc se nám spát nedařilo. Ráno všechno odstartovalo. Kousek z hlavního města jsme již viděli po cestě z letiště do hotelu, ale za denního světla nás Ašchabad uvítal v celé své kráse. Obdivovali jsme nádherné stavby, široké silnice a čistotu. Všechno čisté do posledního detailu. Každá stavba důmyslně promyšlená. Mnoho zlata a mramoru. Policie nevpustila špinavé auta do centra města a dbala na pořádek. Ze začátku jsme byli nejisti co si můžeme kde dovolit, ale velice rychle jsme pochopili jak je zde bezpečno. Měli jsme z toho skvělý pocit, cítili jsme se bezpečně po celou dobu našeho pobytu. Velmi působivé byly sochy významných představitelů plemene achaltekinských koní ve městech v jeho okolí a vlastně po celé zemi. Taky obrovské billboardy prezidenta s turkmenskými alabaji v náručí. Na našich cestách jsme se setkali s mnoha lidmi. Všichni byli veselí, velmi milí a vstřícní k nám. Zažili jsme skvělé setkání, bohaté pohoštění a vznikala nové přátelství. Lidé tu žili v míru, klidu a v lásce. Nejednou se připíjelo u stolu na turkmenského prezidenta, kterému za takový život v míru a spokojenosti děkovali. Měli jsme možnost vidět na vlastní oči, jak žijí lidé ve městech a jak na venkově. V městech se jedná o luxus nevídaný. Turkmenské národní koberce a všechny vymoženosti moderní doby nám dali najevo, že jsme se dostali do vyspělé a civilizované země. Naopak na venkově se dbalo hodně na tradice. Alabaj, velbloud, hospodářská zvířata byly téměř v každé domě. Byli jsme nadšení z místního způsobu života. Všude pohoda, klid a jistota. Jistota práce, plného žaludku, tepla a hojnosti. V každém domě jsme byli přivítaní srdečně, bez jakýchkoliv předsudků. Potkali jsme několik popředních chovatelů turkmenského alabaje. Na tomto místě nám nedá nezmínit se o obrovská hrdosti celélo národa na tyto psy. Pochopili jsme, proč je zakázaný vývoz těchto psů ale i koní a všeho turkménského národního majetku. Jednoduše či už fci, jako organizace zničila mnoho plemen, anebo jak konzumní svět zničil mnoho tradicí na planetě, se turkmenskému lidu nedivíme, že se bojí o to je jejich, o to co zdobí jejich kulturu a i o to co z nich dělá hrdý národ. Chceme poděkovat Silapovi, organizátorovi naší návštěvy v Turkmenistanu. Asii, která mu s naší návštěvou pomáhala a samozřejmě i celé agentuře řadě agentuře Turkmen Syyahat. Pokud by někdo chtěl Turkmenistán navštívit, doporučujeme se na Turkmen Syyahat obrátit. Obrovské díky patří Faridě, matce turkménského alabaje. Děkujeme jí za všechno, za to že je a za všechno co dokázala. Obdivuhodná žena s laskavým srdcem, s úsměvem duše a vždy otevřenou náručí pro pomoc nám všem jejím dětem. Farida nám připravila skvělý program společně se svými následovníky Vepem a Maksatem, kteří rázně dávají vědět, že turkménský alabaj bude mít i do budoucna kolem sebe lidí, kteří nad ním budou držet ochrannou ruku a matka Farida své syny a pomocníky. Také jsme se setkali rodinou Faridy, která se stala už i naší rodinou. Jurij s rodinou, Lili s manželem, naše milovaná Naděnka. Věru, že se nám tito lidé vybavují pří vzpomínkách na Turkmenistán mnoho radosti, úsměvu, ale i touha navštívit Turkmenistán znovu a to co nejdřív. Všem lidem se kterými jsme se měli možnost a čest setkat děkujeme a přejeme jim nejen do Nového roku 2019, ale i do dalších let mnoho štěstí, zdraví, lásky, spokojenosti a míru.
Goreshmek
- IMG_20181127_214800.jpg (3.35 MiB) Zobrazeno 7670 x
- IMG_20181127_215011.jpg (3.45 MiB) Zobrazeno 7670 x
- IMG_20181127_215015.jpg (3.33 MiB) Zobrazeno 7670 x
- IMG_20181127_223015.jpg (3.74 MiB) Zobrazeno 7670 x
- IMG_20181127_223111.jpg (3.93 MiB) Zobrazeno 7670 x
